DENDROBAENA VENETA

V současnosti je ve světě popsáno 2 500 druhů žížal, přičemž rodová klasifikace čeledi Lumbricidae není jednotná. Tradičně jsou fylogenetické vztahy v rámci této čeledi vymezeny pomocí morfologických znaků, které ale vykazují vysokou varioabilitu mezi jedinci. To často vede nejen k chybnému popisu druhů, ale i k jejich přiřazení do různých rodů v závislosti na klasifikačním systému v dané části světa. V České republice byl doposud potvrzen výskyt 52 druhů a poddruhů čeledi Lumbricidae, z nichž pouze třetina je obecně rozšířena.

Zajímavosti

  • Žížaly se řadí k makrodetritofágům a primárním dekompozitorům především humusové vrstvy a konzumentům bakterií, plísní, řas a hub. Žížaly se podílejí na přeměně složitých organických sloučenin do formy jednoduché, přijatelné rostlinami. Procesní změna nastává buď přímo konzumací s navazujícím trávením a produkcí exkrementů, nebo nepřímo vlivem na půdní mikroorganiskmy likvidací jejich přirozených nepřátel, ovlivňováním a přenášením rostlinného materiálu.
  • Po průchodu střevním traktem žížal se zvětšuje počet i složení mikroorganismů, což následně urychluje dekompozici těchto exkrementů. Každoročně je na povrch ukládáno 40- 50 t.ha-1 exkrementů, což představuje vrstvu asi 4-5 mm.
  • Je známo, že žížaly zvyšují odolnost půdy vůči erozi produkcí exkrementů, které jsou stabilnější než ostatní půdní agregáty.
  • Exkrementy mají obvykle vyšší podíl jílovitých a naplaveninových frakcí a menší podíl písku než okolní půda.
  • Vznikem chodeb dochází k provzdušňování půdy a ke zlepšení fyzikálních vlastností půdy. Důležitá je tvorba tzv. makropórů o velikosti 1-10 mm, které zásadním způsobem ovlivňují infiltraci vody.
  • Aktivita žížal brání vzniku krusty na povrchu půdy, čímž napomáhá klíčení a růstu nových rostlin.
  • Žížaly bývají označovány jako„půdní ekosystémoví inženýři” z důvodu jejich účinků na půdní vlastnosti a jejich vlivu na dostupnost zdrojů pro jiné organismy včetně mikroorganismů a rostlin.